Nový život
Ahoj já se jmenuji Brigita Aslová, brzy mi bude osmnáct, bydlím v České republice myslím,všichni to říkají, ale já si nic nepamatuji. Tvrdí že když jsme jeli s rodiči na dovolenou do Německa měli jsme autonehodu. Mamka ani táta nepřežili. Přežila jsem jenom já se svojí o 2 roky mladší sestrou Laurou. Ale ze své minulosti nic nevím prý za to může otřes mozku. Obě jsme v nemocnici někde v Berlíně, nechtějí nás převézt zpět do ČR, Lauře to vadí ale mě ne, vždyť tam nikoho neznám všichni by litovali a snažili by se mi furt dokola představovat to budu radši tady. Z toho co mi v nemocnici cpaly do hlavy jsem vysoká 168cm,mám ráda černou barvu, narozky mam 25.července - to je za dva dny!
No jinak o mě mam hnědé vlasy a v nich oranžové melírky, nejsem zrovna hubená ale ani tlustá - něco mezi. Mám zeleno-hnědé oči. Laura má dlouhé černé vlasy a v nich blond melírky. Má pronikavé zelené oči. Nosí ráda černou a bílou.
,,No konečně!" oddychnu si když si vyzvedávám věci naší rodiny a pak s Laurou jdeme sehnat nějakej byt. Ještě jsem se nezmínila Laura má zlomenou levou ruku. Rodiče nám nechaly nějaký peníze a něco máme na kontě navíc Laura říkala že nám babička něco pošle než se vrátíme domů. Konečně jsme našli byt který nám jakés-takés vyhovuje je tu vybavení malá kuchyň, větší a celkem prázdný obývák, tři pokoje s postelma a dvě koupelny a ta jedna má rozbitou sprchu. Každá si zaberem jeden pokoj ale nemáme náladu něco vybalovat aspoň teda já. Proto se jdu kouknou k Lauře no taky se jí nechce sedí na tý říkejme tomu pohovka a kouká z okna.
Přisedla jsem.
,,Hele Lauro já vím ty asi tedka nemáš náladu se o tom bavit, ale já o sobě nic nevím a to mě dost děsí, prosím řekni mi něco o mě o naší rodině a tak "prosila jsem.
,,No o rodině se mi opravdu mluvit nechce", bylo vidět že jí při těch slovech je špatně ,,ale o tobě ti něco říct můžu byly jsme téměř nerozlučná trojka já, ty a Samuel."
,,Kdo je Samuel?" musela jsem se zeptat.
,,Tvůj nejlepší kámoš, znali jste se od školky, ale pak odstěhoval nechal nám jenom vzkaz že je mu líto že jel za svojí sestrou a že u ní zůstane " řekla trochu smutně.
"No a co jinak co jsem měla ráda a jak jsem se chovala?" vyzvídám .
,,No chovala ses normálně pokud někdo neurážel mě,Samuela nebo tvou nejoblíbenější kapelu,si to někdo dovolil tak si mu jednu vlepila že kolikrát spadl na zem !" bylo vidět že se pousmála.
"Aha a co je to ta moje nejoblíbenější skupina?" řekla jsem.
"Ani to nevíš ? No obě jsme se zamilovali do německý skupiny Cinema Bizarre. Proto jsme jeli sem do Berlína chtěli jsme na jejich koncert ale potom se stala ta nehoda" řekla a začínaly jí téct slzy. Objala jsem jí. "Budeš se divit ale závidim ti že si nic nepamatuješ, ty necíš tu bolest,ten smutek…" řekla a utřela si slzy. Nevím čím jí rozveselit ale napadlo mě zajít do města, ale ona nechtěla prý až zítra,ale napadlo jí že by mi představila tu naši nej kapelu a vyndala náš notebook a ukázala mi stránky o těch Cinema Bizarre. Když se na mě po asi dvou hodinách přišla kouknout, tak jsem jí řekla že ta skupina je fakt super. Ale v té chvíli někdo zvonil šla jsem otevřít i když jsem netušila kdo by sem chodil nikoho tu neznáme.
"Ahoj Brigi, tak ráda tě zase vidím, můžu dál?" řekla ta žena které jsem otevřela.
Chtěla jsem říct že ne, ale do té doby se přiřítila Laura a tu ženu objala.
"Jasně pojď dál stejnak se tu nudíme" řekla Laura, ale já stále nevím kdo to je jestli někdo z rodiny nebo nějaká její starší kámoška.
Když vešla dál zastavila jsem Lauru a zeptala se kdo že to je.
"Naše sestřenka Patricie říkáme jí Paty, je jí 21 let a bydlí tady někde v Berlíně už asi 2 roky" vysvětlila mi Laura. No tak sestřenka je fajn dokonce nás vezme k sobě abychom ušetřily za byt. "Paty, proč si za náma nepřišla do nemocnice?" zeptala se Laura. "Já jsem nevěděla že jste v nemocnici zavolali mi to dnes ráno, ale když jsem dorazila do nemocnice už jste tam nebyli tak jsem se zeptala v nemocnici kde jste no poslali mě do týhle ulice, pak sem vás už konečně našla" odpověděla Patricie. Tak si zabalte a půjdeme.
Tes